Klasicismus

Klasicismus je umělecký směr, který vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. První fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus, protože se zde mísí barokní prvky s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Po něm přichází rokoko, které se od klasicismu do jisté míry odvrací. Nový nástup klasicismu přinesla v podstatě až Velká francouzská revoluce. Toto období, které se v naší literatuře obecně nazývá klasicismus, bývá v anglické a francouzské literatuře často nazýváno neoklasicismus. Ve velikém umění klasicismus doznívá v první polovině 19. století, v lidovém prostředí ještě mnohem později.
Klasicismus se snažil odvrátit od baroka a rokoka, tudíž být střídmý, až jednoduchý. V době Napoleona Bonaparte je nazýván empír. Přebral mnoho prvků z antiky a renesance (viz klasická řádová architektura) a zdůrazňoval rozum člověka. Na rozdíl od renesance se v něm tolik nemluví o touhách jedince, ale spíš se zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit společnosti. Klasicismus svazuje člověka i uměleckou tvorbu řadou velmi přísných a striktních pravidel.
Klasicismus prožívá největší rozkvět v době absolutistických monarchií v Evropě. Tvorba směřovala k dodržování klasických estetických norem, které byly inspirovány nejčastěji vzory z antiky a byly zaměřeny zejména na společenské a mravní problémy.
Vyznačoval se filosofickými úvahami a abstraktním pojetím obecně rozšířených ideálů o pravdě, lásce a kráse a také snahou o věrné vyobrazení různých charakterových rysů člověka, ať už je jakýkoli, kdy jsou rozdílné postavy (hrdina, lotr, podvodník…) vykresleny se stejnou přetrvávající nadčasovostí, s jakou Shakespeare dokázal vyjádřit mezilidské vztahy a lidské vlastnosti ve svých hrách. I to je důvodem nesmrtelnosti některých klasicistních děl.

Architektura
Stavby jsou jednoduše zdobeny, mají trojúhelníkové štíty, rovné čisté linie, používají se antické sloupy. Staví se banky, úřady, nemocnice a divadla, nikoli církevní stavby. Typické jsou francouzské parky a zahrady - symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů. Vše se vyznačovalo přísným řádem a pevnými pravidly. Ve Francii se za Ludvíka XVI. rozšířil styl empírový. Příkladem klasicistní architektury je například jádro Petrohradu.

čerpal jsem z těchto stranek: wikipedia.cz
Tento styl je valice pěkny a zajímavý.

Karel Seidl