Osvícenství

První strana Diderotovy a d'AlembertovyEncyklopedie

Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení.

Nejvýznamnější dějinné události ovlivněné osvícenstvím byly Velká francouzská revoluce a boj amerických kolonií za nezávislost.

V umění odpovídá časově a mnohdy i duchovně ve střední Evropě zejména klasicismu a v západní Evropě stylům pojmenovaným po Ludvíku XV.

O osvícenství můžeme hovořit jako o myšlenkové epoše, či jako o společenském proudu.

V druhé polovině 20. století prošlo osvícenství a jeho přínos ostrou kritikou postmoderní filozofie.

Osvícenství se objevuje již ve druhé polovině 17. století. Vzniká v Holandsku a Anglii. Po Anglii se nejvýrazněji prosazuje v absolutistické Francii a začíná expandovat do všech stran, včetně Ruska za Kateřiny Veliké. Kateřina Veliká se alespoň pokouší o osvícenský absolutismus.

Osvícenci požadovali růst vzdělanosti ve všech oborech vědění. Dále uplatňování práva na osobní svobodu člověka, svobodné myšlení a jednání.

Významnou úlohu hrálo osvícenství v rámci filozofie, do níž vstoupily racionalismus či etika, studium a pozdější obrana lidských práv a boj proti despotismu.

Ideálním představitelem osvícenství se stal filozof, vzdělaný člověk, který však plnil svou funkci jak ve vědě, tak ve společnosti. Jeho hlavním duchovním východiskem byl rozum, který jej vedl ve všech oblastech uvažování i praktického života, definoval pojmy a určoval hodnoty.

Z umění se osvícenství nejvíce (a téměř výhradně) projevilo v literatuře. Vyšší zájem byl zaznamenán o románovou tvorbu a tato poptávka pak dala vzniknout tzv. sentimentálnímu románu. Zvláště oblíbená byla epistulární forma románu.

Představitelé osvícenství

• Cesare Beccaria
• Bernard Bolzano
• August Friedrich Wilhelm Crome
• Denis Diderot
• Fridrich II. Veliký
• Claude Adrien Helvétius