Josef II.

      Josef II. se narodil 13. března roku 1741 ve Vídni. Josef II. byl nejstarším synem Marie Terezie a císaře Františka I. Mezi jeho početné sourozence patřili Leopold II. či Marie Antonie, která je známější pod jménem Marie Antoinetta.
      Josef byl prvním panovníkem pocházejícím z Habsbursko-Lotrinské dynastie. Byl dvakrát ženatý. Poprvé s Isabellou Parmskou, kterou velmi miloval, ale která jeho city neopětovala. S Isabellou měl dvě dcery. Marii Terezii, která ve svých osmi letech zemřela na kloubní revmatismus, a Kristýnu, která zemřela druhý den po porodu. Po předčasné smrti první manželky již nebyl schopen navázat žádný užší citový vztah k jiné ženě. Jeho druhou ženou byla jeho sestřenice Marie Josefa Bavorská.
     Od roku 1764 vládl po boku své matky Marie Terezie. Moc však v rukou stále měla Marie Terezie. V tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Od smrti své matky v roce 1780 vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V této době také prosadil své hlavní reformy. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů. Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury, toleranční patent a zrušení nevolnictví. Všechny tři byly vydány roku 1781.
      Mezi další Josefovy kroky patřilo zrušení klášterů, které se nevěnovaly veřejně prospěšným činnostem. Velké bouře a brzké zrušení vyvolaly tzv. Josefínský katastr. Josefínský katastr byl soupis veškeré půdy říše, poddanské i panské bez rozdílu a zaváděl její rovné zdanění. osef II. se snažil o centralizaci své říše. Z toho důvodu chtěl jako jediný a jednotící jazyk prosadit němčinu. Tím zavdal nechtěně jeden z impulzů k započetí boje za obranu národních jazyků, který je v Česku znám jako národní obrození. Přitom byl jedním z mála, kteří uměli česky.
   Svou vnitropolitickou situaci ke konci své vlády podstatně zhoršil válkou s Tureckem, v níž situaci Rakouska nakonec zachránil generál Laudon. Josef II. zemřel (částečně zřejmě i v důsledku přepracování) v roce 1790. Na trůn po něm nastoupil jeho mladší bratr Leopold II.

Tereza Hipčová