- Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (1360, Trocnov – 11. října 1424 u Přibyslavi)
- byl významný husitský vojevůdce českého původu, jenž je pokládán za otce husitské vojenské doktríny a současně za autora či prvního reprezentanta defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby.[1]
- Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest jeho posledních let života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek z několika náhodou zachovalých listin,[2] díky čemuž jeho životopisci mnohdy zastávají vzájemně protichůdné názory. Obecně je známo, že roku 1408 vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České
- Budějovice a jako záškodník působil ve spolku jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů Václavem IV. omilostněn a posléze vstoupil do služeb polského krále Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se seznámil s kázáním mistra Jana Husa.
- V létě roku 1419 byl jedním z čelních účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou kvůli níž českou metropoli opustil a odcestoval do Plzně.
- Poblíž této bašty husitství dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, nicméně po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nucen město přenechat v rukou nepřítele a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, kterému patrně náležel post vojenského velitele. V průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka a s největší pravděpodobností zcela oslepl (obléhání hradu Rábí v červnu 1421).
- Ani slepota mu však nezabránila v čele husitských svazů odrazit vojska druhé křížové výpravy a posléze dál pokračovat v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Počátkem roku 1423 se za ne zcela jasných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo (tzv. Nový nebo Menší Tábor). Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy pražanů a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitskými frakcemi.
- Situace nakonec eskalovala do té míry, že Žižka českou metropoli oblehl a přinutil pražany vést mírové rozhovory (září 1424). Po urovnání konfliktu oba husitské tábory ujednaly výpravu na Moravu, v jejímž průběhu Žižkova část vojska oblehla hrad v Přibyslavi. Zde husitský vojevůdce podlehl hlíznatému onemocnění, jehož příčinou byl patrně neléčený zánětlivý proces.
- Důležitým objevem, který znamenal alespoň částečný úspěch v zodpovězení otázek spjatých s Žižkovou osobou, byl nález tzv. čáslavské kalvy při archeologickém průzkumu prováděném v roce 1910 v kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Po důsledných vědeckých analýzách bylo určeno, že se pravděpodobně jedná o jeden z kosterních ostatků husitského vojevůdce.
Bára Pelecháčová
2025 ©